O kobzolach vědecko-sentimentálně

kratce, bo hlad je sviňa Jak už to tak někdy bývá, z hladu napadají člověka různé nápady. Jednou blbosti, jindy zase logické myšlenky. Jak dopadlo políbení můzy u mne při přípravě oběda ještě zcela nevím, možná vznikne článek úžasný a na úrovni, možná paskvil.

Při mačkání právě uvařených brambor vidličkou se mi nečekaně do hlavy vedrala otázka, co když má takový brambor duši? Co když jsme jej zabili vykopáním ze země, povařili v hrncu a nakonec rozmačkali vidličkou? O přelití šťávou z uzeného, jež kdysi taky chrochtalo, nemluvě...

V tu chvíli ale naštěstí zapracoval dávný pud, možná jeden z nejstarších - hlad. A tak nezvítězil sentiment z poznání, že nejen muž má duši (někdy na konci předminulého století), že ji má i žena.. a co víc, možná i vše živé. A právě v tuto chvílí jsem u sporáku přemýšlel, zda moderní nemoci dnešní doby, anorexie, veganství a jiné, nepramení právě z přemíry poznání. Snad žádné jiné zvíře se nevzdalo během evoluce své přirozené potravy, vyplývající z toho, zda je tvor býložravec, masožravec, či všežravec. To jen člověk příliš zblbnut dnešní podobou psychologie a vědy odmítá jíst svou přirozenou potravu, poukazujíc na to, že ne vše je humánní, přece nezabiju něco (=rozuměj nerozmačkám už tak v hrnci zabité brambory) jen abych se mohl najíst.

Na závěr krátkého čtvrtečního pojednání jen snad malý fór: Jaký je rozdíl mezi vegetariánem a absolutním veganem? Vegetarián nejí nic živočišného původu, absolutní vegan nic co vrhá stín...

Když se teď kriticky zamyslím nad tímto článkem - spíš než článek úžasný je to paskvil. Ale co taky chtít od hladového člověka, který místo oběda pojednává o jídle na blogu.