Rok a čtvrt po mostě ve Studénce
pohled z mostu JSDH Slatina
Ten den jsem měl jet pracovně do Brna, někdy odpoledne. K cestě kvůli díky výše zmíněné události nedošlo. Stále si však pamatuji až nezvykle mnoho událostí, které nastaly poté. Ať už nicneříkající SMS o dopravní nehodě – železniční odeslané z operačního střediska HZS, následnou cestu na hasičskou stanici či informaci o tom, že zůstáváme na stanici v záloze, neboť se vcelku nic neděje. Dokonce si pamatuju i kamion, který u stanice zastavil a v něm řídícího kolegu – hasiče, který se ptal, zda je nás dost a co se děje.
Co se dělo v následujících cca dvou hodinách si pamatuju taky vcelku přesně. Pokusím se všechny momenty zachytit pokud možno chronologicky a tak, jak se v návaznosti na sebe udály. Zrovna jsme se bavili s kolegou Radkem, že asi nikam nevyjedeme, když v tom veliteli začal zvonit telefon a dle jeho změny výrazu v obličeji jsme asi poprvé postřehli, že se nebude jednat o standardní výjezd. Po ukončení hovoru nás rázně nahnal do CAS a pod majáky jsme se vydali směr Studénka. Samozřejmostí bylo nasadit si „aidsky,“ ostatně jako vždy, když jedeme k události, kde se dá očekávat zranění a kontakt s postiženými.
Vzpomínám si, že při příjezdu k místu nás navigovala uplakaná paní z areálu společnosti, po jejímž pozemku se jednotky IZS k místu dopravovaly. Stále jsme ale neviděli, k čemu to vlastně jedeme. Ten pohled dodnes nezapomenu. Vypadalo to jako náraz dvou vlakových souprav, jež jely proti sobě a při nárazu strhly rekonstruovaný most. Každopádně pak nabraly události rychlý spád. Velitel družstva se vydal přímo k místu události, aby kontaktoval velitele zásahu a zjistil, kde máme pracovat. Jelikož jsme jednotka vlastníci HVZ (hydraulického vyprošťovacího zařízení), které je přenosné a dobře se s ním manipuluje oproti větším HVZ, bylo vcelku jasné, co bude následovat. Většina našeho družstva se vydala přímo do vlaku, samozřejmě s sebou měli HVZ a batohy první pomoci. Já zůstal na místě a spolu s kolegou z jiné jednotky jsem měl na starost vyklizení plochy, na které parkovaly hasičské vozy, tak, aby jejich místa mohly zaujmout přijíždějící sanitky a následně i vrtulníky. Krom jiného jsem s kolegy zajišťoval i přebírání zraněných a transport do sanitek či vrtulníků. Po cca půlhodině se část kolegů přímo z mé jednotky vrátila a po krátkém odpočinku začali pomáhat při stavbě týlového stanu pro krizový štáb. Tou dobou již byl na místě hejtman Evžen Tošenovský a rovněž mnoho policistů. Já byl následně vyslán přímo na most, abych spolu k kolegou přinesl zpět již nepotřebné VHZ a jiné technické prostředky. Pohled na trosky vlaku a krvavé stopy taky nelze zapomenout.
Po další krátké prodlevě bylo rozhodnuto, že takové množství jednotek na místě již není třeba a mimo jiné z důvodu opětovného pokrytí hasebního obvodu začaly být jednotky vráceny na své základny. I naší jednotky se tento povel týkal, takže jsme krátce po obdržení rozkazu i my nasedli do cisterny a vydali se směr Bílovec.
Do té doby to bylo vše v pohodě. Ovšem po návratu domů, kde kromě mě tou dobou nikdo nebyl (do práce jsem již nešel) to na mne všechno dolehlo, víc než jsem si do té doby třeba jen připouštěl. Obzvláště záběry na Nově stály za to, včetně hudebního podbarvení hry na klavír… jakož i reportáže na webových stránkách rozličných zpravodajství (stálo za to i zpravodajství, ve kterém byla natočená paní bez tváře, kterak ji transportují z vrtulníku v Porubě – tu jsem osobně nakládal).
Ten den jsem se ožral jak ta doga a ještě dlouhou dobu jsem se s události vyrovnával. Dnes už je to vcelku v pohodě, ale první možná měsíc opravdu stál za to a i dnes mám při jízdě přes již hotový most husí kůži.
A proč to vlastně celé píšu? Prý to pomáhá… a navíc text bude i za mnoho let stále plný tehdejších událostí, i když pochybuju, že bych na ně mohl nějak zvlášť zapomenout.
Jiří Opálka
Rok s Coronou
Po dlouhé úvaze, zda se připojit k mnoha jiným, jež o výše zmíněném tématu již hodně napsali a zajisté ještě napíší, jsem se dnes zpoza zavřeného okna (stejně jako cca 10 milionů obyvatel ČR) v uzavřeném okrese rozhodl reagovat.
Jiří Opálka
Slunečno, občas déšť
Stručné zamyšlení se nad počasím, vztahy.. a pár fotek. Docela dlouho jsem zvažoval, zda vůbec publikovat, ale nakonec, posuďte sami.
Jiří Opálka
Cestou necestou po Evropě
Tři roky za volantem Fiatu s frigem za zády. Stovky tisíc kilometrů dálnic, okresek, úzkých uliček center měst, krávy či osli na cestách (zejména Rumunsko a D1). Asi 1500€ na pokutách.
Jiří Opálka
Setkání s migrantem na Irunu /2015/
Budou to pomalu čtyři roky, co jsem v květnu 15 byl donucen svým tehdejším šéfem strávit několik dní ve španělském Irunu. Ne že by mi to až tak vadilo. Irun je hraniční přechod mezi Francií a Španělskem, víceméně na pobřeží.
Jiří Opálka
V zajetí kompjůtrů – vstupní školení v nové práci
To zas byl dneska den. Celé se to začalo kazit už ráno v práci. Přišla jsem pozdě, jelikož se se mnou rozhodl výtah hrát hru kdo z koho. No nebýt hasičů, asi by vyhrál.
Jiří Opálka
Auto versus MHD
Jako každý podzim je nejen (i když hlavně) v Ostravě diskutováno o smogu, smradlavých autech a ekologické HMD (lokální průmysl zde řešit nebudu).
Jiří Opálka
Vize budoucnosti dle H.P.
Na základě nejnovější studie bylo prokázáno, že sága o čaroději H. Potterovi je v podstatě, stejně jako dříve dílo Julese Verna, náhledem do budoucnosti.
Jiří Opálka
Závěr pohádek?
Jistě každý kdo někdy vyprávěl dítěti pohádku zná ono hrozivě znějící "A co bylo pak?" Pojďme se podívat, jak by asi mohly některé pohádky skončit.
Jiří Opálka
Kontroverzní článek
SMAZÁNO SMAZÁNO SMAZÁNO SMAZÁNO SMAZÁNO SMAZÁNO SMAZÁNO SMAZÁNO SMAZÁNO SMAZÁNO
Jiří Opálka
O kobzolach vědecko-sentimentálně
kratce, bo hlad je sviňa Jak už to tak někdy bývá, z hladu napadají člověka různé nápady. Jednou blbosti, jindy zase logické myšlenky. Jak dopadlo políbení můzy u mne při přípravě oběda ještě zcela nevím, možná vznikne článek úžasný a na úrovni, možná paskvil.
Jiří Opálka
Žít a zemřít
Každý, čtouce tento příspěvek, žije a jak je patrné nejen z nadpisu, zemře. Otázkou zůstává, co si s sebou do hrobu vezme a zejména pak, co zde po sobě zanechá.
Jiří Opálka
Ekoterorismus - zkáza sifonu a oslava lidské blbosti...
V poslední době není snad týdne, kdy by v některém z médií nebyla zpráva o globálním oteplování, o mizících neobnovitelných zdrojích, o nutnosti chovat se ekologicky, jíst BIO a hlavně geneticky neupravovat!
Jiří Opálka
Asi z nich vyrostou ještě větší blbci než jsme my...
Krátké zhodnocení třinácti let v systému českého školství.. bohužel není psáno v nadsázce.
Jiří Opálka
Kalderáni a jejich stručná historie
V rámci vývoje (který nebyl dokončen a zbylo z něj jen pár fragmentů - mezi jinými i následující text) sfici projektu vznikl i tento text o Kalderánské rase. Zařazení do kategorie experimentů jasně napovídá, že text nelze brát zcela seriózně.
Jiří Opálka
Bajka o sově
Zadání bylo jasné - vytvořit bajku. Jak se povedla, je na vašem posouzení...
Jiří Opálka
Zpátky za zimou...
Jako první článek právě vznikajícího blogu jsem zvolil text z konce letošního února, pojednávající o ne zrovna ideální situaci na tuzemských svazích.. snad některé zaujme i v nynějším parném letním počasí a příští rok se na horách zamyslí, jak se chovat.
- Počet článků 17
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 684x