Slunečno, občas déšť

Stručné zamyšlení se nad počasím, vztahy.. a pár fotek. Docela dlouho jsem zvažoval,  zda vůbec publikovat, ale nakonec, posuďte sami.

Počasí a život, popřípadě vztahy, toho kupodivu mají společného o mnoho víc, než by se na první pohled mohlo zdát. Ani v jednom případě člověk neví, zda předpověď vyjde dle předpokladů nebo ne. A dlouhodobé vyhlídky? Ty nefungují už vůbec. Leda se tak spolehnout na pranostiky, respektive zkušenosti starších a zkušenějších. A ani u těch není stoprocentní jistota.

Vše se zdá být v pořádku, slunečno, teplo tak akorát, ani horko, ani kosa... a najednou bouřka a vše je jinak. Je pak na každém, za jak dlouho se oklepe a nastanou pro něj opět prosluněné dny plné pohody a optimismu. Naopak se ale může vše zdát "prdelí napřed" a v tom, zničehonic, nastane pohoda. 

A zase z druhé strany, co je pro jednoho přínos a skvělý stav, nemusí vyhovovat jinému. Zatímco provozovatel lyžařského střediska netrpělivě vyhlíží ochlazení a sníh, silničáře by ze stejné předpovědi švihlo. Podobná analogie se dá jistě najít i mezi deštěm a zemědělci versus provozovateli koupaliště.

A opět podobnost s lidmi. Zatímco pro pár je nevěra mnohdy likvidační, advokáti specializující se na rozvodová stání z ní mají finanční prospěch. Jak pak funguje souvislost mezi dusným, horkým počasím s biorytmem 3 a pohřební službou netřeba dále rozvíjet.

A proč vlastně celé tohle krátké pojednání vzniklo? Chvilková myšlenka při jízdě Francií, kdy pět minut lilo a pět minut poté duha a slunce pralo do očí nejen jako obvykle, ale i z odrazu mokrého asfaltu.

Na závěr si dovolím slova klasika, p. Zákopčáníka: "Slunce v duši."